Večerní čtení
Večerní čtení
U stolu jež jeho kmen pamatuje dávné časy,
my tenkrát s úctou žádali jsme bychom mohli tělo jeho přetvořit,
u knihy z které čitaváme po večerech mnohé krásy
tam slyšíváme příběhy k nám dávné hovořit...
Tam u krbu jež pokoj domova nám dává
Ve svitu plamínku té nehasnoucí petrolejky
Mě hlasem pohladí tvé něžné "Lásko má já mám Tě tolik ráda "
Pak všechno smysl má
Ve jménu lásky Pavlika a Lenky...
Když na rameně hlavou svou mi dlíváš
A v tichu tajemném nasloucháš tonům mého hlasu,
V těch příbězích tak se mnou ruku v ruce býváš
Pak žehnám s úctou tomu okamžiku a prožitému takto času...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
S úctou těm příběhům naslouchám,
když tvůj hlas tichem zaznívá,
něžně ti šeptám, jak ráda tě mám,
a všechnu svou lásku tobě vyzpívám...
Kouzlo obyčejných věcí všedního života,
hořící krb a žhnoucí petrolejka,
z tvých očí zářící láska a dobrota,
komínem meluzína tence si hejká…
Stůl, o jehož dar jsme strom náš prosili,
kniha, z níž denně nám večer předčítáš,
to vzácné jsou symboly, jež spolu jsme stvořili,
v lásce a pro lásku, jíž plný je domov náš.
17.01.2020 08:01:31 | Lili Starr