Z komínů stoupá dým
A brzy stmívá se
Za tmy tě pohladím
Zlehounka po vlasech
Ve vzduchu už je chlad
Jdou mlhy od září
Snad by si unesla
Prsty mé na tváři
Kde bylo obilí
Strništěm půjdeme
Něžně tě políbím
Na rty tak studené
Odlétly vlaštovky
Slunce už nehřeje
Zůstalas lásko ty
Podzimní naděje
Pěkná, hlavně ta poslední sloka mě ,, oslovila."
30.01.2020 23:23:34 | Jaruška
..možná je ta podzimní vědomější...usebranější,chlad nás "stahuje"
dovnitř,abychom se "zahřáli",tak se díváme i na toho vedle sebe,jakoby
více dovnitř......zpomalení v přírodě zpomaluje i nás a my si více
vychutnáváme a to,co se v tom letním běhu a zrychlení přehlédne,to
se na podzim tak nějak více vyloupne...je to opravdovější.....Ji.
30.01.2020 18:43:31 | jitoush
Ano, tak nějak podobně to vnímám. Stim, že to lze vztáhnout i na mladí a "podzim života":)
30.01.2020 19:54:05 | R.K.
podzim mává létu
oblohou se prohánějí draci
vlaštovky odletěly
a řasy dívek zdobí
první sněhová vločka,
podzim seniora...
**
30.01.2020 11:28:29 | JC senior
Podzimní a zimní,
pak jarní a letní,
na každé roční období,
s láskou je krásně kdykoli
.....
Moc hezká báseň ^ST^ ;-)
29.01.2020 20:41:56 | jenommarie
Tak, tak:) Děkuju:) Zatímco ta letní je taková rozdováděná, plná žhavých nocí, kdy vzduch voní senem, ta podzimní je bázlivější, opatrnější, zato stálejsí:)
29.01.2020 21:49:08 | R.K.
Možná jen příchutě ročních období za to můžou,
hlavně že lásky jsou. ;-)
29.01.2020 22:15:52 | jenommarie