PRINCEZNA
PRINCEZNA
Zasunut do splínu jen věčný pláč –
laskavost lesa mé myšlenky zná.
Nejsem své slepoty vyznavač
v údolí, kde trpí princezna.
Na horách nesvítí můj křivý stín
u srdce, které zde nepozná Ty;
mé tělo zraněné bezpočtem vin
usnulo u tváře Tvé samoty.
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
ahoj Arnokult,
Tvá melancholije mě jaksi přitahuje...asi tak jako Temno středověku...
kdopak už nenese viny? to Tě trápí?...nejsi sám, my všichni jsme hříšníci, byť třeba jen myšlenkou...kdo je ta Tvá princezna, a kde se toulá?
otázka střídá otázku a já neznám odpověď...musíš ji hledat sám...možná dobře vědět, že stojím při Tobě...příjemný večer, milý Arnokult...a nepochybuj...Vláďa
19.05.2021 19:19:57 | mapato
Procházeti se s princeznami po lesích, loukách a hájích je naprosto nej zážitek..Navíc když jsou stejně naladěny a mají tu přírodu také tak rády.
Možná můj pocit je subjektivní, ale v básni vidím samotu, smutek...a možnou cestu k lásce a také přání. Když kolikrát čtu věci od Tebe, mnohdy je to vše spojeno s melancholií. I když se snažíš ve volbě slov...veršů ...mít vzorce, nastavení podle pravidel - zřejmě podle vzoru velkých básníků, zachováváš tam stejné jádro. A to jádro má pro posluchače - čtenáře obrovské kouzlo. Navíc jsem si to přečetl u hudby Agnes Obel, která to ještě víc umocnila. Tomuhle se dá jen s úctou a pokorou zatleskat.
23.03.2021 06:24:49 | Krahujec