Ojíněná pusa jitra
vydechla hrst mladých drozdů
v nastalém ryku
se slunce rozhodlo pro pyžamkový den
a tak jsem si ani nevšimla
bílé láhve mléka
kterou jsi mi nechal na římse
cink
dveře před tebou zazívaly
a ranní pobožnost se celebrovala
pod dohledem veřejí
drozdi jen strnuli v úzkém bezvětří
pak jsme jen celý den snídali
prvně tři
To je nádhera. Nádhera. Snad mi prominete rozpustilost. To se zkumavkou nezažiješ.
12.11.2021 20:58:43 | Kaprikorn
:-) Zase jste mě pobavil. Ano, věda má své limity... ale láska někdy taky,že?
Díky moc.
17.11.2021 17:03:54 | Pamína
...Půvabná poezie,milá Pam......krásně mě to cinklo o něco uvnitř....Ji./úsměv/
02.07.2021 12:18:34 | jitoush
výsoSTná poezie :-))
29.06.2021 03:53:04 | Iva Husárková
A safra! Člověka při přečtení Tvé poezie napadá, jak jen krátký život mám. I k tomu, abych do svých tenat mohl pochytat ještě netušené, lidské existence poetické kreativity. Ty jsi tím krásným příkladem Pamíno*
28.06.2021 13:23:43 | šerý
...kéž máš život dlouhý, bylo by škoda Tvé invence, Tvé tvorby a v neposlední řadě také Tvých komentářů, milý šerý :-)
29.06.2021 15:24:27 | Pamína