Jmelí

na zimním těle
krajiny nebe nechaly
své sněhové doteky

slunce paprskuje
se zavřenýma očima
plesová sezóna

a já spím s otevřenýma

je léto
moře
palmy

roztříštěně mizím do tmy

zatímco sny mávají křídlům
andělé ze zimy utichají šeptem

bohyně sůl má večerní šaty
tmavomodré
a pomalu se prochází po pláži vzpomínek

šeptám s nimi
jenže k roztátí krusty tepavému vězni
k roztátí smutku
nestačí zrnko ztraceného citu
jimž jsem ...

tak nesmírná je dálava mezi tebou a mnou
že nás ani slunce nezve
na šálky čaje s růžovým večerem
i kdyby snad našlo verše oceánů

tam kdesi v červáncích..
kde zůstala jsi ty hřejivým stínem

a vidíš ?

dnes
za mnou hvězdná nepřijde
nemám stín
jsem probuzen

je tmavomodrý leden
tři královny viděl jsem včera

jmelí ti ještě svítí nad vchodem

jmelí je jak to zimní slunce
také svítí někdy lístečky a opuštěné stromy
třpytí slzami

krajina ožívá rozbřeskem

na zimním těle mám sněhové doteky
a blond noc své tmavomodré šaty