Podvečer v máji

Nebe je stav

co

spřádá

stříbrná vlákna 

bource

nitě deště

hedvábí

a jeho vlákna

k tobě mě přivábí

nedovolí zabloudit

v labyrintu světa

 

znovu se učím

vpravuji do svého chování

zcela nové vzorce 

 

máš rosu na rtech

písmena z kapek

oznamující mi

nepřestávej

 

ještě

 

váhám

 

mám je slíbat

 

opakovaně v nich číst

zvolna

jen žádný spěch

 

alespoň na chvíli

odložil jsem 

drátěnou košili

malomocenství

lopotné

upachtěné

každodennosti