od hvězdičky do kříže

k zrcadlení
dosáhneš
hochu

a jsi z věnovaných sladkých bláznovství

venku

vidíš letní dívku
ale už ti nepadá
zmrzlina
na zem
když o ní srdce přemýšlí
jsi tu
a ty děvče zříš jak se třpytí
a že pestrý je
tolik rozličný
duhový sen
okamžik
až se usmíváme
až máme
jaro při tréninku

.

a teď zcizeni táním čekáme v ledovém pokoji

zhaslý oheň ještě chytí
a nebe s hvězdičkou
dáváme i do komentářů nocím

ale mně už cinklo
osmnáct let

budu tady stále v modru čekat cirkusy
až ty básnířko dostaneš chuť
mě získat
pro pocit že jsi?

přijdeš dřív než křížek nebo nikdy
získat mě ke dnešku
kdy dívky dělají bojová umění?

a ty hochu ze zrcadla já
ač jsi přítomen
básník nebo nebásník
kteréhož bolest den co den hlídá
nedokážeš sám jít vstříc?

ona složí tě a nemysli si
na žíněnku
a pak sotva dáš doteky bez hranic


a co ze dlaní si budem číst jako dospělí?

nic

v ringu života jsme padli
a nikdy ani ruku nepodali?

už nejsme děti
a přesto jsme tak malí

a nakonec jsme si vybojovali kousek skály