Labyrint duše
Labyrint duše
Anotace: Příběh o hledání smyslu v bezedném moři emocí.
viděl jsem oči
a v nich moře
tak bylo hluboké
a tak smutné
...
v papírové lodičce ve tvaru srdce
plula jsi v zákrytu své duše
šelestem bolesti v labyrintu zdí
...
v tom ponoru
v té slze vlažné
roztroušené beznaděje
...
ze smrti citů
ukrojila jsi zatmění
...
svázané uzlíky snů
které nikdo nerozváže
kde jsi mohla být
a kde ještě budeš
...
v prázdnotě vzpomínek
hledáš svůj zázračný svět
...
viděl jsem oči
i to moře
chtěl jsem ho vylít
ale bylo bezedné
...
...
Název díla: Labyrint duše, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Našla jsem si v Tvém textu hodně pro sebe... děkuji :-)
16.02.2025 10:37:11 | Helen Mum
To mě moc těší Helen.
Básně by měly přinášet radost a inspiraci, a čtenář by měl přijímat, co jen unese.
Jen tak poezie naplní svůj smysl a účel.
Za takovéto čtenáře jsem nesmírně vděčný. Tehdy mne to pokaždé naplní radostí. Je dobré vědět, že má báseň někomu něco dala, něco mu předala, něčím se ho dotkla. Potom i já mám pocit, že došla báseň svého naplnění. Děkuji Ti nastotisíctkrát.
16.02.2025 11:05:21 | malé srdce
Srdíčkovej text, jsi v něm, tak jako ty oči...
Napadlo mne, že když ukrojíš ze smrti citů zatmění, cosi se - změní:-)
Tak jako měsíc dorůstá, mohlo by růst i ukrojené
ze tmy - do naděje...
13.02.2025 17:12:13 | cappuccinogirl
To je krásné... Cappuccinko, kam ty na tu nádheru chodíš?
Snad máš tajný zdroj inspirace,
který proměňuje obyčejné okamžiky
v úžasné myšlenky,
které potom sdílíš s ostatními.
Děkuji Ti...
13.02.2025 18:19:11 | malé srdce
Pěkné, však v labyrintu mé duše bys narazil....... na, --- Minotaura. :-)
12.02.2025 16:12:55 | RadoRoh