Obzory tmy i slova stínů –
nekonečno závrati –
v Tvé náruči už nezahynu
i když se mládí nevrátí?
Z nicoty mluví naše činy
k hlubině moře dávných snů –
kdo z nás je zde bez světské viny –
co řekne na svou obranu?
Pokora trpí v zemi Pekla
prastará slova vzal už klam
aby nám v číši nepřetekla
Láska co mluví pouze k nám
Nevinnost duše zahubili
sluhové zdání dnešních dní –
tak aby srdce v každé chvíli
ztrácelo Touhu nevšední
...srdce neztrácí, však někdy v hrudi místo srdce kus kamene studí...
moc pěkná báseň, ráda si k tobě chodím nabrat, děkuji*
02.03.2025 16:36:55 | cappuccinogirl
Všem opakuji - básník jsem občasný. Spíše jsem se věnoval vědě. Takže tímto děkuji za ocenění.
02.03.2025 16:40:45 | ARNOKULT
co je to vina - pane ptám se?
ten souhrn zjevných poklesků
svět bez nich, byl by bez lesku
a těla snad by tloustla v pase
chyby jsou nutné k objasnění
svých vlastních přešlapů, omylů
jen z nich se učíme pro sílu
jen z nich se formuje nové znění
:)*
02.03.2025 07:52:20 | šuměnka
Skvělý komentář. I když jde o jiné "vidění" světa. Je jiné - ale též zcela opodstatněné. Uvědomuji si, že je vše složitější. Výše jsem si tak trochu nasadil masku (personu) některých svých předků. Svět jednoduchý není. Bohužel - proto jej většinou nechápeme - a naše nepochopení je pak zdrojem strachu.
02.03.2025 14:55:45 | ARNOKULT
Děkuji za možnost čtení.Jsem ráda, že píšeš.Dobrou
01.03.2025 22:37:08 | mkinka
Děkuji. Na mne nezvyklá intenzita psaní. Budu mít v pondělí opět dost jiné práce. V poslední době šlo o "inflaci" - ta je mnohdy ošidná. Zjišťuji, že jsem veškerá témata vyčerpal. O čem dále psát? Ani nevím.
01.03.2025 22:43:51 | ARNOKULT