v zahradě básní
prázdná je lavička
za listem šeříku
ukrytá láska
...
z kalíšků květů
piji čas sladkostí
na rtech mám
dotyk jara
...
do barev oděná
motýlí křídla
klaní se
něžným snům
...
příběhů tisíc
jak květ
slova se třpytí
vůní je svět
...
nanáším verše
jak malíř
barvy ryzí
...
obrazy šeptají
příběhy let
...
čas si z ticha
své sochy staví
...
od narození
až po zmizení
...
Název díla: Šeříková lavička, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Co vyjadřuje symbolismus mé básně - Šeříková lavička - a co jsem chtěl v básni zachytit:
_______________________________________________________________________________________
Pouze nechápu jedno - proč má tato báseň tak málo tipů. Komentářů je hodně. Podle mého názoru (ten samozřejmě není směrodatný) je to zajímavá báseň.
17.03.2025 19:29:10 | ARNOKULT
Ahoj, děkuji za Tvou návštěvu a za Tvá slova. Velmi si toho Vážím.
Mně o ty tipy ani moc nejde. Já si na to opravdu moc nepotrpím.
Ale zase nepopírám, že mne to nepotěší, když mi ten tip, už přeci jen někdo dá.-)
Vždy mne potěší, pokud se má báseň někomu líbí a něco mu zanechá v jeho srdci.
Děkuji Ti a přeji vše dobré. Zůstávej v Boží Lásce...
17.03.2025 19:51:49 | malé srdce
Keď môžem pridať môj skromný názor tak by som povedal:
Báseň je lyrickou meditáciou o láske, čase a kráse prítomnej v bežnom svete.
Ako vždy pekná výborne písané, mám veľmi rád keď sa slová vyberajú citom bez zbytočných.
16.03.2025 23:52:17 | IronDodo
.....Nakoukla jsem jen ze zvědavosti,co že je tu za rozbor a stejně jako Ty jsem se rozesmála nad komentem Žluťáka a uvědomila si,že svým komentem pod básní jsi
své verše pomyslně "nasekal" na určité fragmenty......uvědomila jsem si, že básně obecně vnímám jako celistvý útvar,jako celek......přirovnala bych to k tekoucí vodě,k potoku či říčce,kterou nelze rozčlenit na kousky...... plyne v celistvosti....dravě či klidně.....ale vcelku.......to je ovšem moje vnímání..jiný to může mít jinak....
Každopádně je li to Tvá potřeba,tak jak se říká,proti gustu žádný dišputát.
Ale teď jsem si vzpomněla na jednoho místního autora/Amonasr/,který podotkl,že jedna a tatáž báseň se proměňuje podle toho,kdo si ji čte......na každého může působit jinak,každý si ji "přečte"po svém,uvidí tam to své....a to je kouzelné,je fajn čtenářům tuto možnost interpretace a vnímání nebrat......protože to může zpětně obohatit autora.......přesně jak to někde u Tebe napsal Kan......ne,co tím chtěl básník říci,ale jak to na Tebe působí......s tím souzním.......Ji.P.S.Také jsem leckdy něco napsala se svojí vnitřní linkou a někdo jiný mi napsal o jiné a mě právě toto bavilo a báseň se najednou proměnila,dostala další,jiný obsah.....A už mizím.../úsměv/
16.03.2025 22:44:47 | jitoush
Já to vnímám úplně stejně jako Ty Jitoush. Báseň se opravdu proměňuje podle toho, kdo ji čte. Velmi hezky řečeno. Toto byl jen můj malý terapeutický pokus, rozpitvat svou duši na miniaturní fragmenty. A bylo to důležité jen pro mě.
Když mi bylo asi 17. let, tak jsme měli ve škole napsat nějakou slohovou úlohu. Má úloha se jmenovala Skalpel do duše, kde jsem tehdy rozpitval sám sebe do absolutní krajnosti.
Pamatuji se, že učitelka, když si to přečetla, tak skoro skolabovala:-D Ale dostal jsem tehdy jedničku s hvězdičkou a pochvalu před celou třídou. :-)
Ach to Ego :-) I po těch letech jsem se musel pochválit:-)
Nechtěl jsem ten rozbor mazat, právě kvůli skvělému a humorně laděnému komentáři Žluťáka.
Kdybych to smazal, tak by ten jeho komentář ztratil význam a to jsem nechtěl.
A tak jsem ten rozbor tu nechal.
16.03.2025 22:58:07 | malé srdce
Vůně, dotek, křehkost... to je, co jsi stvořil... báseň v obraze:-)
toť můj pocit*
16.03.2025 22:05:01 | cappuccinogirl
já si myslím, že anlýza a vysvětlování symbolů a metafor člověka o cosi důležitého obírá... jako by se ztrácelo kouzlo...
slova a symboly jsou mocné, ale jsou jak ledovec nad hladinou... krásný, zajímavý, dá se o něm mluvit a analyzovat vzorky, můžeme ho obdivovat... to důležité je ale skryto pod vodou, a je to mnohem větší a velkolepější, než to, co vidíme a popisujeme, než to, co si dokážeme představit... a nemusíme o tom ani vědět, stejně to Je, a pracuje a působí...
16.03.2025 11:33:28 | Sonador
Děkuji Ti, má oblíbená Básnířko, za všechna Tvá slova i myšlenky, která mi zde zanecháváš.
Jsou pro mne DAREM a tak si je také uchovávám v srdci.
Děkuji...
16.03.2025 16:48:51 | malé srdce
jsi moc milý, děkuju* ale jdu sem, protože mě něco napadlo, co zkusit, místo těch rozborů, spojit poezii s prózou... kdysi jsem tak pár věcí... možná tu jednu mám.. jo našla:)
https://www.liter.cz/poezievproze-ostatni-897124-cist
bude to pak mnohem míň analýza, a mohlo by to být moc zajímavé...
17.03.2025 09:00:50 | Sonador
To bylo tak krásné, Sonador. Takové nádherně snivé. A to video... :-)
Viděl jsem tam Ježíše, Šivu, Garudu, Ganeshu, panenku Marii, ale to jsem si nebyl jistý, jestli to byla ona, dokonce jsem tam zahlídl i Kentaura a mnoho dalších bytostí. Byl to jako sen, kde se realita prolíná s fantazií a hranice mezi nimi mizí. Dům co létá... Skutečně úžasné...
A přesto cítím, že by to tak mohlo být a že není nic nemožné. Vždyť, co my jen víme o realitě? Možná skutečně žijeme jen jakýsi program jménem Život, pomocí kterého se učíme. Možná, že já, který si myslí, že je já, je jen postavou v tom programu a já jsem ovládán sám sebou v jiné realitě? Kdo ví... Myslím, že jsem kdysi viděl i nějaký film s touto myšlenkou.
Vše se zdá být tak skutečné... a když jednou zemřeme, možná na té druhé straně zjistíme, že tam jsme skuteční a ne zde ve hmotě.
Poezie v próze je pro mě, hned po poezii, druhý nejoblíbenější žánr. Kdysi jsem velmi rád psal poezii v próze. Myslím, že bych se k tomuto žánru mohl zase vrátit. Tam člověk může svou myšlenku rozvinout do větší šířky a hloubky. Je to prostor, kde se slova stávají nástrojem pro vyjádření nejhlubších pocitů a myšlenek, kde se fantazie a realita setkávají a tvoří něco nového a krásného.
Tvé dílo Kam odcházejí sny je velmi působivé. Přináší čtenáři pohled do jiného světa, kde sny nejsou jen iluzí, ale skutečností. Moc děkuji za odkaz.
Věřím, že sny a realita mohou být dvě strany téže mince, a že v každém z nás je potenciál pro objevování neznámého.
Moc Ti děkuji Sonador za inspiraci.
17.03.2025 18:25:52 | malé srdce
Já jsem si vážně myslel, že už to překonat nejde... a ejhle...:-)
AI zhudebnění...
AI obrázek...
a jako bonus - vlastní rozbor básně.
Šlo by to vytunit ještě víc...?
Snad jedině fotokopii vlastní žádosti na nominaci na Pulitzerovu cenu:-D
15.03.2025 22:11:32 | Ž.l.u.ť.á.k.
Žluťáku... Ty Jsi mne teď skutečně rozesmál:-D
Ale tak doopravdy, od srdce...
Máš v sobě hodně humoru a to je moc dobře:-)
Díky za návštěvu.
15.03.2025 23:23:20 | malé srdce
A to si vážně myslíš,, že to vysvětlování bude někdo číst?
15.03.2025 21:07:02 | Anfádis
Tak určitě to nebude číst každý,
jen ten, kdo se možná zajímá o poezii do větší hloubky.
Kdo je prostě takovým básnickým fanatikem, jako já:-)
15.03.2025 21:13:18 | malé srdce
Nápad to vysvětlení
15.03.2025 20:45:28 | mkinka
Tak mě to nějak dnes napadlo, že bych mohl ke svým básním dávat jakýsi kompas pro lepší pochopení toho, o co jsem v básni usiloval a co jsem chtěl vyjádřit.
I když vím, že by básník své verše vysvětlovat neměl, já to asi občas budu dělat:-)
Cítím, že to přináší další rozměr, aby čtenář mohl vstoupit do větší hloubky.
Jinak jsem tam musel vyměnit jaro za léto. Ale teď mi nesedí hudba
a tak budu muset vyměnit hudbu:-)
Já jsem si až teď uvědomil, že šeřík kvete v létě a ne na jaře:-D
Ups :-D
15.03.2025 20:51:04 | malé srdce
V létě je už dávno odkvetlej :))
15.03.2025 21:04:12 | Anfádis
Tak kdy kvete ten šeřík? On kvete na jaře? Mám tam teda dát jaro či léto?
To je dilema:-)
15.03.2025 21:11:05 | malé srdce
Jak chceš...konec dubna, zač května.. to je ještě astronomické jaro
15.03.2025 21:12:42 | Anfádis
Tak jsem to zase změnil na jaro:-D
Díky!
A vlastně za naším domem,
kdy jsem ještě žil se svou milovanou ženou,
nám rostl nádherný šeříkový keř. :-)
Vždy jsme společně obdivovali jeho vůni.
A skutečně to bylo v tom období, o kterém píšeš. :-)
15.03.2025 21:20:52 | malé srdce