Sbírka: Když slova pláčou
jak zrnka písku
v hodinách
dny jsou jak provázek
co se rozmotává
...
čas je tkadlec
nikdy nespí
na nitích osudu tká
příběh života
...
zármutek noci
vyšívá sny
měsíc je svědkem
němé krásy
...
život je tkanina
co se rozplétá
každý uzel
v srdci bolí
a každý steh
prožitá vzpomínka
...
nitky se trhají
hledají směr
v barevné
tapisérii bytí
v úpletu zmatení
...
prostor
nekonečných
možností
ukrytý
…
stíny padají
jak listí k zemi
písně bez slov
ladí duši
jednoho dne
tě jejich tóny chytí
...
v prázdném rámu
obraz tvořím
v ozvěně lásky
hledám tě znovu
ve ztraceném srdci
stále hoříš
...
jak jen ten osud
své sítě upletl
...
osudové vlákno
co nás dva spojilo
roztrhlo se
jako kdyby nikdy nebylo
...
Název díla: Tkanina života, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Krásné obraty, hloubka, smutek, ryzost, tkanina života a tkanina mužského a ženského principu nejen v srdci...tam jsou také dva tyto světy a přesto jeden hoří oheň - ten nikdy nevyhasne, minulost je přítomnost v poučení a bolesti, ale i radosti naděje - radosti uvědomění, na loďce zkušenosti a vzpomínek na ty proběhlé přítomné okamžiky, v nevyhaslé opravdové lásce, co nás jemně pohladila, splývání na hladině, potopení v hloubkách, pojivo lidské existence, nitky se trhají, ale dají se někdy zase svázat, a těch nitek je ve vesmíru tolik - to je přece tak krásné, ale když jedna květina na louce nejvíce ti voní, tak k té se nejraději se vracíš....ach, velmi ti rozumím, cítím to s tebou, milý kamaráde a zároveň posílám naději a přání, ať předivo života namaluje nový krásný obraz spojených vláken a nebo Vesmír přichystá pro Tebe nejkrásnější překvapení...a to Ty víš, že Ti to přeji
01.04.2025 23:05:21 | Martin Kredba
Ahoj Martine,
předem Ti děkuji za Tvůj krásný komentář, který mě velmi potěšil. V našem životě není nic důležitějšího než propojení mezi lidmi, které protéká nejen mým srdcem, ale i Tvým, a vlastně každým srdcem, které je otevřené a vnímavé. Jsme spojení neviditelnou nitkou osudu, která nás váže dohromady a činí nás součástí něčeho většího. Tato neviditelná síť je tak silná, že když jeden z nás udělá něco, ať už dobrého či špatného, nevyhnutelně to ovlivní všechny ostatní kolem nás.
Naše činy mají dalekosáhlé důsledky a jejich ozvěny promlouvají do věčnosti. Každý náš krok, každé rozhodnutí má potenciál změnit nejen náš vlastní život, ale i životy těch, kteří jsou nám blízcí. Proto je důležité si uvědomovat, jak moc jsme všichni propojeni a jak naše jednání může přinést buď světlo, nebo stín do životů ostatních.
Děkuji Ti ještě jednou za to, že jsi součástí této krásné a složité sítě lidských vztahů. Tvá slova mě inspirovala.
02.04.2025 22:00:27 | malé srdce
Wow, to je nádherná báseň! Úplne ma pohltila svojou melancholickou krásou a hĺbkou. Obrazy sú tak živé a dojímavé!
A tá túžba po láske v prázdnom ráme, hľadanie milovanej osoby v ozvene lásky a v "stratenom srdci"... to je tak prenikavé a smutno-krásne! Doplnená krásnou hudbou.
Je to skvost!
30.03.2025 07:50:55 | IronDodo
Moc děkuji IronDodo. Mám radost, že se Ti to líbí. Jen Básník, jakým Jsi Ty, dokáže vidět a také ocenit hloubku této básně. Jsem moc vděčný, že dokážeš vidět co je v básni ukryté a také ji procítit ve svém srdci.
30.03.2025 09:26:41 | malé srdce
.....Osud tká se dál............četla jsem v Tichu......Ji.
27.03.2025 20:47:25 | jitoush
rozvázal jsem si tkaničky a vykročil naboso...
27.03.2025 20:38:35 | enigman
Tvé rozvázání tkaniček a vykročení naboso,
je nádherným gestem osvobození od každodenních omezeních. :-)
27.03.2025 20:49:44 | malé srdce
moc krásný příběh
- a umocnění vím vizuálem (který se ti mimochodem hodně povedl vygenerovat)
i s hudbou je to fajn ;)*
27.03.2025 19:02:04 | šuměnka
Zajímavé
27.03.2025 18:55:39 | mkinka