Dopis

Ty bestie,
teď, když už plamen mého života zhasíná
a má duše navždy usíná,
píšu dopis Tobě.
Když tato slova budeš číst,
budu já již v hrobě.
Červi rozežerou mé srdce, co milovalo,
které pak své lásky hořce litovalo!
Ale než krev ze žil úplně mi vytryská,
stihne Tebe trest, co krutě Tě vytrestá.
Každičký Tvůj nerv děsivá bolest zchvátí,
podivná smůla Tvé plány vždy zhatí
a pokud Tvé srdce ledové zatouží po zahřátí,
Tvá proradná bytost od sebe všechnu lásku odvrátí!
Ty mrcho špinavá, zákeřná stvůro odporná,
ať oheň Tvé hříšné tělo pohltí!
I duši, každé její pošpiněné zákoutí.
Kéž by Ti vroucí krev spalovala každou žilku
a Tvé hrdlo nalehlo na ostrou pilku!
Kůlem buď prokláté Tvé srdce, jak z mramoru,
a nikdo nepolituje tu ďábelskou potvoru,
co v Tobě přebývá!
Teď už však za životem svým zamykám, zavírám záporu
a sil mi rychle ubývá.
Z mých ran už vyprýštila všechna krev červená,
slela se v písmena, v tomto dopise zvěčněná.