Příští zastávka

Jedu tramvají života
a přede mnou sedí starý pán,
jedu tramvají života
a jsem stále více sám.
Ten pán nebyl v životě příliš šťastný asi,
a té slečně vzadu nezbývá už mnoho dívčí krásy.

Projíždím zastávkou Škola, Mládí, Střední věk.
Přemýšlím kolikrát mi projevili za něco vděk.
Několik lidí vystoupí v zastávce Nehoda,
byl bych rád nastoupil v zastávce Náhoda.
A tramvaj jede dál...

Projíždím Štěstím a Láskou,
pak je tu zastávka Setkání s kráskou.
Najednou nastoupí záhadná dáma,
to žře láska na první pohled není,
je fáma.
Nečekám do rozednění.

Zatáhnu jí do zadní části tramvaje,
ani neřeším jak se jmenuje.
Spolčně jedeme zastávkou Dítě
a tramvaj jede dál...

Projíždíme Svatbou,
a máme spolu dceru malou.
Jedeme dál až k Její vysoké,
už to není to děvčátko malinké.

A my dva jedeme Stářím,
a stále více zářím.
Jsem šťastný jako nikdy v životě.
A tramvaj jede dál...

Najednou příjde Neštěstí
a strojvedoucí na nás zavolá:
"Zastávka Smrt, konečná, prosím vystupte si"
A tramvaj ujíždí... Ujíždí dál...