Táto!
Táto!
Plní nám kapsy jak sluneční svit
Vtékají za límec i do čerstvých hrobů
Nedají chviličku nikomu klid
Plní náš vesmír, jsou větší než nebe
A srdce bije jen a jen pro ně
Vláčí nás za sebou - jeho, mě, tebe!
Jak padlého jezdce jenž pustil své koně
Zaoufalé touhy, falešné city!
Ech, pohleď, poutníče! Chce se mi klít.
Vzdor síle lásky opuštěné byty
A děti bez otců a na rukách bláto
Když další rozhodl - Tak nech mě, chci jít!
A děti - marně však - volají... TÁTO!
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Hm, zaujala poměrně výrazně:) Není úplně čistá, ale to by se dalo snadno napravit. Rozhodně má dobrý základ, jasnou, přesto obrazně (ale ne příliš) podanou myšlenku, místy pěknou práci s jazykem. Trochu pokulhává rytmus. Docela dost se mi líbí "límec hrobu" ... je škoda, že je tento obrat rozbitý přítomností "i do" ... šlo by jednoduše napsat ... vtékají za límec čerstvého hrobu ... a rytmu, ani myšlence by to neublížilo. Ještě jsem se pozastavila na "chviličkou" ... tady už je to hodně subjektivní, ale do celkového kontextu a vyznění básně se mi zdrobnělina nehodí. Celkově asi nejslabší je druhá sloka a to její 4 verš. Gramatické rýmy se nějak skousnou, ale ten 4. verš dost ujel. Pokud už by se měla zachovat jeho myšlenka, asi bych ho zrýmovala vnitřně a otevřela jeho závěr ... protože v tomto okamžiku se struktura básně tak jako tak mění. Např. Jak padlého jezdce, jenž koně opustil. Navíc by tento volný závěr přitáhl pozornost k vyústění, o čemže vlastně předchozí dvě sloky mluvily. K poslední sloce, nejspíš bych se vyvarovala tolika "a" na tak malém prostoru. V prvním verši poslední sloky je snadno vypustitelné. Mno a poslední závěrečný verš. Tady bych se asi zbavila "však" (ruší) ... např ... a děti, marně volající ... TÁTO! Každopádně pěkné. Ať už mé postřehy k něčemu budou, nebo ne, přeji spoustu dnů, múzou políbených.
23.04.2008 15:53:00 | Epona