kostelní věž

Zase jsem po spoustě let..

vystoupal na schody
do kamene tesané,
možná ,že cestou jsem vzhůru
si přebroukal z písní pár vět,
snad na cestě nejisté
zpátky se mi nic nestane,
to až z výšky té,
odvážím se zas dolů pohledět,

více jak století
na věži naší ,zvonící různí zvoní,
hlásají slavnosti,pohřby
i pobožnost nedělní,
tenkrát byl vykován
jen a jen zvláště pro ni,
a nádherně jeho srdce zní..

lanko z oceli pletené
pomalu po dlaních zase vodím,
a jeho majestnátnost
v pohyb se dává zase,
a s úderem každým
zase vzpomínkami se brodím,
tak jako kdysi
vnímám tu nádheru v čase...