Zoufalství...

Možná že je to zoufalství
Měsíc se ukryl do mraků
Rázem se trochu lépe spí
Už nemám pouta z korálků
Už netíží mě stříbro bdění
Jen spánek, sny a zapomnění

Temnota duši objímá
A dává usnout s podvečerem
Zoufalství v sobě každý má
Záleží jak se s ním kdo pere
Kdo nastaví mu druhou líc?
Kdo nevpustí ho, získá víc?

Zoufalství, to je co nás sžírá
Den za dnem kouše, víc a víc
Co zachrání nás? V duchy víra?
Snad prázdný pohled na měsíc?
Ženem se stále za osudem
Co tady bude, až nebudem?