Vítr z kraje La Mancha
Vítr z kraje La Mancha
.
Pohladil špalík z lipového dřeva
Rozmýšlel, čím by asi chtělo být
Vojáčkem… panenkou...
lžící, praktickou skrz naskrz
Přemýšlel dlouho, usilovně
Sem tam upil ze sklenice,
ve víně hledal inspiraci
Dát duši tvar je věc zásadní
Čas od času, spíš mimoděk,
zaposlouchal se do zvuků zvenčí
Vítr skotačí po lopatce mlýna,
vypráví báje z kraje La Mancha
To se mu vždy zalesknou oči,
posmutnělý úsměv změní tvář
Už ví! Bere do ruky nůž /rozhodně a zarputile/
a třísky lítají na všechny strany…
Honem, honem….spěchá ….
Dulcinea už čeká… Určitě! Snad…
až se mu potí dlaně a z pod rukou
zrodil se kůň. No, spíš herka kostnatá…
Pohodí hřívou, chce pustit se do cvalu
Vpřed… tak, jak to cítí ona i její jezdec
Hurá za dalším větrným mlýnem
a vzít ho ztečí… do posledního dechu…
Pro lásku proradné dámy jednoho srdce…
Vzduch voní po lipovém dřevě,
se stolu smetu pár zrnek písku
Uvízly Ti ve vlasech, v písečné bouři,
když porazil jsi dalšího nepřítele /sebe/
Já nejsem Dulcinea z kraje La Mancha
Nechci, abys dospěl, vzdal se a zemřel
A jsem vděčná za každý větrný mlýn
Srdce moje
.
Pohladil špalík z lipového dřeva
Rozmýšlel, čím by asi chtělo být
Vojáčkem… panenkou...
lžící, praktickou skrz naskrz
Přemýšlel dlouho, usilovně
Sem tam upil ze sklenice,
ve víně hledal inspiraci
Dát duši tvar je věc zásadní
Čas od času, spíš mimoděk,
zaposlouchal se do zvuků zvenčí
Vítr skotačí po lopatce mlýna,
vypráví báje z kraje La Mancha
To se mu vždy zalesknou oči,
posmutnělý úsměv změní tvář
Už ví! Bere do ruky nůž /rozhodně a zarputile/
a třísky lítají na všechny strany…
Honem, honem….spěchá ….
Dulcinea už čeká… Určitě! Snad…
až se mu potí dlaně a z pod rukou
zrodil se kůň. No, spíš herka kostnatá…
Pohodí hřívou, chce pustit se do cvalu
Vpřed… tak, jak to cítí ona i její jezdec
Hurá za dalším větrným mlýnem
a vzít ho ztečí… do posledního dechu…
Pro lásku proradné dámy jednoho srdce…
Vzduch voní po lipovém dřevě,
se stolu smetu pár zrnek písku
Uvízly Ti ve vlasech, v písečné bouři,
když porazil jsi dalšího nepřítele /sebe/
Já nejsem Dulcinea z kraje La Mancha
Nechci, abys dospěl, vzdal se a zemřel
A jsem vděčná za každý větrný mlýn
Srdce moje
.
Autor Triffid Kolbe, 10.11.2008
Přečteno 399x
Tipy 46
Poslední tipující: Petbab, Squat_the_world, csieksbo, Skywalker, Holis, kouzelníček, labuť, kroužek, NikitaNikaT., jita.1965, ...
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskKomentáře
Chvíle
Cítím tu vůni lipového dřeva.
V dlani mám hrst
jak říkám -dlabin
Sedím v zaprášené dílně
v křesle po dědovi,
a na ponku se vzpíná
nádherný kůň.
Dýchám zhluboka.
Ruce se mi chvějí.
Dívám se,
na ten zázrak zrození,
krásy
z lipového dřeva.
Ach...
Smést jeho kousky z klína.
Kapku terpentýnu,
plátek vosku,
malí štětec.
Pak?
Postavit ho,
né k mlýnu.
ale do Betléma…
Tvá báseň je inspirativní a krásná…:o)
11.11.2008 11:22:00 | kouzelníček
Hmmmm....1* parádní dílo chválím...
šmankote robot že prej THC to jsou mi věci...
10.11.2008 23:23:00 | jedam
...každý náš den je špalík lipového dřeva..jednou lžíce se v něm skrývá,...jindy parket pro dva malé střevíčky..
10.11.2008 16:46:00 | Mario de Janiero