Zrovna včera jsem si vzpomněl jak jsem stavěl sněhuláka v červenci. Je to na tom místě, kde na obzoru končí země a začíná nebe.
Mám to místo rád. Člověk si uvědomí konec a o to víc touží žít dál…
28.11.2008 07:35:00 | kouzelníček
tenec okvětních lístků čaje
v konvici života si hraje
škobrtá..
zelená..
bílá..
touha..naděj..
v rouše Evině..
mává minulosti
znám tě..nebo jo?
každopádně mňamka!
26.11.2008 21:40:00 | Bean
Fíha! Na Tebe se odškobrtám do kuchyně připít si plným šálkem čaje ;:)
25.11.2008 21:47:00 | Chancer
Moc pěkné čtení, jen tak dál.
Tvou inspiraci a fantazii by nikdy vítr neodvál.
25.11.2008 20:03:00 | Paulín
napsáno výstižně
všemi v komentářích
slova ve verších
neskonale zazáří
vyryto v mém mozku
jako v diáři
nenapodobitelný podpis tvé duše...nádherné!!!
25.11.2008 15:58:00 | Belmon
Velmi působivý konec... s tím škobrtáním a kapičkou krve, když člověk o jakýkoliv trn zavadí, jsi mi připomněla cosi ze života a tak ráda bych byla, kdyby se to konečně změnilo...
25.11.2008 13:00:00 | NikitaNikaT.
tohle mě dostalo:
A šrámy
jsou jen znamení.
Otisky trilobitů v kameni,...
že jsi opravdu žil.
25.11.2008 10:28:00 | hanele m.
..tak jako Sallieri každým dnem
...Mozartem byl okouzlen...
...tak já každou minutou
...okouzlen jsem Mbonitou...
25.11.2008 10:11:00 | Mario de Janiero
..tak jako Sallieri každým dnem
...Mozartem byl okouzlen...
...tak já každou minutou
...okouzlen jsem Mbonitou...
25.11.2008 10:11:00 | Mario de Janiero
Mám plné oči poezie
má duše si pomlaskává
a hned se mi lépe žije
na stolečku voní káva..-:)))
25.11.2008 09:48:00 | KILLVIR alias woody jelen