Studie planety třídy M

Od hvězdy vzdálenost,
sotva zlomek parsecu.
Jak napovídá zkušenost,
cestička to k životu.

Podnebí poklidné,
bez iontových bouří.
Přes povrchy nížinné,
po strmá pohoří.

Atmosféry složení,
stejně jako voda.
Příznivé pro množení,
života, co dodat.

Na porvrchu známky,
civilisačního zrodu.
Používají však zámky,
z ochranných důvodů.

Prehistorická forma,
o tom není pochyb.
Vždyť musí je vést norma,
a nepoučí se z chyb.

Budoucnost značně nejistá,
těchto nevyspělých lidí.
Stačí chyba sebejistá
a netuší co sklidí.

Inteligence zakrnělá,
nestarají se o svůj svět.
Což logickými je nedělá,
zvlášť nemají-li čím odletět.

Na hranici destrukce,
houpají se každý den.
Místo tvůrčí spolupráce,
modlí se snad nespadnem.

Komická je také snaha,
o vývoj či o pokrok.
Jak může vypadat dráha?
Neví-li kam dát příští krok.

Systém pokus omyl,
je tu zcela běžný.
Hrůzou pot mne omyl,
když vidím věže těžní.

Zřejmé je,že znají způsob,
jak hvězdy energii využít.
Přesto pronikají do útrob,
jmou se dál planetu znečistit.

Každý z nich a v plné píli,
hned ke zkáze přidá dlaň.
Myslet začnou až ve chvíli,
kdy začnou splácet první daň.

Závěrem stačí říci málo,
není tu nic k vidění.
Co by za skoumání stálo,
chybí elementární vědění.