Osamělá duše

Malá opuštěná duše,
která po vyprahlé poušti se toulá,
ta už zapoměla, jak kvetou růže,
té jen samota zbyla pouhá.
Její oči, tak prázdné,
do těch už se nikdo nedívá
a přece jsou tak krásné,
ale pořád je ukrývá.
Přežívá snad už jen,
nebo ji nicota pohltila?
Že není cesty zpět,
tak ona to cítí.
Slyší smutný zpěv,
přehlíží bělostné kvítí.
To kvítí, které kolem ní roste
a k životu ji povzbuzuje.
Nešlape na ně, jen přehlíží je prošte
nebo překračuje.
Najde to, co hledá,
nebo ve svém žalu se utápí?
Smutně hlavu zvedá
a všechno zlé přetrpí.
Na novou pouť životem
se vydává, vydrží?
Starý prach ze sebe smetává
a slzy zadrží.