O večeru a víně

Slunce už přešlo po obloze
a chystá se ustlat si v rudých peřinách,
odchází navzdory mé nezkrotné touze
a nechá mě koupat se v posledních vteřinách
svého svitu.

Víno ladně laská posmutnělou sklenku
a jeho vůně se pomalu rozpíná ztemělým pokojem.
Svým jiskřením umocňuje to divadlo venku
a slibuje,že dneska spát nepůjdem
každý sám

Tak vejdi už,vzývám ten tajemný stín,
co za dveřmi tak napjatě na noc čeká,
aby moh za chvíli padnout na bělobu peřin,
co zatím jen po zdech se s tajemným šeptáním smeká
hladí mi tvář

Opíjí mě horkým dechem svým a taky vínem,
težkým a sladkým a omamným,za chvíli neodolám.
S tím stínem v tanci,se sklenkou v ruce,splynem
a já se mu celá oddám
lásko moje