Cesty zmatené

Mělkosladké.
Jsou břehy postraních moří.
Copaté stopy z tvé řasenky.
Jeho dech.


Nikdy předtím necítila strach.
Ze stesku padala ve snech do útesů.
Ve smíchu hledala naivně zvonky štěstí.
Nakláněla se z oken.
Mhouřila oči po každém jejím necítění.
A cítění?
Slaná chuť vpouštěla se do její hlavy.
Zapomněla.
Z jara vykvetl,hlavou mířil,do srce střelil,netrefil.
A do infůzí přilila trochu vína.
Opila se.
Pohledy cizích návštěvníků z vesmíru.
Míjela jejich stopy.
Zametala roztroušený prach s částěčky pylu.
Vypila mnoho červeného vína.
Krve.


Denní světlo změnilo její pohled na svět.
Zabloudila.
A pod tužkou tryskala zlatá voda.
Dopis.
A už se nevrátila.