Sonet první

Zrezlé panty a rozvrzané veřeje,
klíč srostlý se svou dírkou,
zápach jak ocelové pírko
stoupá z houbovité peřeje.

Uprostřed dveří staré sklíčko
a za ním skelné oko je,
které si nedá pokoje,
chvěje se jen jeho oční víčko.

Ztrouchnivělé dveře pokryté mechem
s posledním hořkosladkým vzdechem
leží v tanečním sále.

Ty dveře za stěnou z pavučin
tam jistě leží dále,
za to se zaručím.