o cestách mysli...
o cestách mysli...
bez ženského přepychu
v klidu o samotě
u Stolu
ale ne takového
co je z jedné desky
čtyř nohou
a jí se na něm
tohle byl Stůl
kterému to jméno
náleží právem...
ranní slunce
se zablesklo
na bronzové soše
a odlesk orámoval okno
do jeho duše
která připomínala
pradávná řečiště...
blaženě vnímal
svěží hluboký šum
zamíchal kávu v hrnku
vytvořil vír
a napadlo ho
že to může být
jako vesmír
co se mění...
pak se zeptal sochy
co je jednodušší?
strom
co plodí zelené ptáky
nebo země
co rodí květy s písmem
vyznání...
neodpověděla...
ale zdálo se mu
jakoby řekla
vždyť ty to víš
a neznatelně se usmála...
je to strom
protože přerod listů v ptáky
je snažší
než květ v písmena....
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Tramín 2013, první hlt... uuuu... :-)
k tomu ty? tvá slova...
asi už dnes vlastně nebudu vstávat v 4,15. 4,30, 5,00... třeba se vyspím...
vždyť víš...
01.07.2017 03:19:05 | zelená víla
zelení ptáci usedli
do květů slov
na zápěstí sochy
ta mrkla pravým okem
potutelně se usmála
a načrtla hranatý kruh
ladným pohybem kotníků
zametla tím nevyřčená slova
do víru zamíchaný kávy..
a on tušil že ví..že i sochy mají žízeň.
11.11.2010 21:25:00 | Mbonita
Sázíš je sem jednu za druhou a dáváš mi pěkně zabrat. Ale nevynechám ani jednu. :)
11.11.2010 21:24:00 | Dota Slunská
No,..když takhle krásně ujede fantazie a opět je to od začátku až do konce takto čtivé,tak je to za ST.
Jen by mne zajímalo,co to vlastně básník míchal...tam se mi to nepozdává...:)
11.11.2010 18:17:00 | střelkyně1
Seděla v pokoji
bez mužské logiky
pohledem sjela na své kotníky
a potom hlasem bez vší rytmiky
mu řekla: ať se zahojí
že přerod listů v ptáky viděla
a květy s písmem, že má v pokoji
Že vesmír ve svých změnách mnohé udělá...
11.11.2010 14:30:00 | šuměnka