Ztracená

Ztracena v čase i prostoru
dívám se hlouběji do svého nitra
smetu své slzy ze stolu
a probudím se do nového jitra

Utápím se v hloubce Tvého pohledu
jsi jak skála neústupná
tlačíš mě s sebou kupředu
jsi snovou lůzou mého života

Jak bílý sníh, jak zmrzlé vody
tak nepolapitelný
má láska jak nekonečné schody
tak nepochopitelný

Utíkat proti dešti, větru
je maličkostí
než stačíš říci větu
budu již minulostí...