Život aneb Realita prostého dne

Postrádám lidi, kteří se smějou,
potkávám smutek na cestách,
chybí mi radost,kořeněná touhou,
na stropě visí lano na postrach.
Hvězda s hvězdou laškuje,
bliká a milence supluje,
postrádám lidi plné lásky,
chybí mi na zemi sedmikrásky,
nacházím smutek a pláč,
patřím sem?
A co jsem zač?
Pohrdám mlhou, vidím jen strach,
lidé se bojí, proč, proč mají strach?
Čas rány hojí,
zbydou jen kapičky rosy na řasách.
I přesto život za to stojí...