děkuju

Zbitý omezeností
v kaluži lidské hlouposti
v nejzapadlejší uličce světa
ležím jak prázdná silueta

"Zas bude dobře, dost naříkání"
říkáš a rány hladíš jemnou dlaní
náplastí z polibků léčíš mi duši
potichu šeptáš slůvka co léčí

"Otevři oči, do mých se dívej
a zase pro mě se hezky usmívej,
neboj se, zkus to, dám ti ten pocit
že můžeš létat, neboj se skočit"

pomalu vstávám s berličkou pomoci
klopýtám za Tebou z uličky bezmoci
Ty jsi můj anděl i ďábel strážný
rád půjdu za Tebou- rád a navždy

budu si pamatovat Tvou
první pomoc, až i Ty tmou
projít už nebudeš moci
přijdu i já se svou pomocí

už se zas usmívám :-)


... díky Tobě ...