Anotace: Proč vždy, když se někomu svěřím a začnu mu důvěřovat, proč nakonec on je ten, kdo nejvíc zradí a od koho to nejvíc bolí? Jak se potom můžou ostatní divit, že jsem nepřístupná a bojím se otevřít :(?
Sbírka: Postupem času...
A pak přijde jen to, co tě vyhodí zase zpátky vzhůru, ovšem, ještě daleko daleko výše, než tomu bylo předtím. ;-) V tom je ten život krásné. :-))
08.05.2011 13:44:00 | Amable seňor Marek
Marku, taky doufám :)...Ten život je vážně jako houpačka, když už si myslím, že můžu být konečně šťastná, tak přijde něco, co mě srazí zpátky...
Madaniku, no právě. Člověk se musí tolikrát spálit, než tomu přijde na kloub...Ale díky za pochvalu :))
07.05.2011 08:30:00 | wendy.poezie
Mrzí mě ty problémy...máme je asi opravdu všichni...jen, potom je vždycky těžké se umět srovnat i s tím, že ne všichni tu pro nás vždycky jsou. Někdy ty životní cesty člověka odvlečou úplně někam jinam a těžko se pak hledá cesta zpět,...ale věřím, že ti správní ji k tobě zase najdou :-)
06.05.2011 19:55:00 | Amable seňor Marek
Pěkné dílko :-) Jen žasnu, jak se ty problémy stále opakují, generace po generaci...
06.05.2011 18:46:00 | TetaKazi
Právě...Občas se cítím úplně sama, ale nakonec se vždycky někdo vyloupne z pozadí :)...A děkuju :)
06.05.2011 17:59:00 | wendy.poezie
Až v nejtěžších chvílích poznáš TY pravé :))Dobře napsané !!!
06.05.2011 17:56:00 | xoxoxo