Zapomeň

Zapomeň na to, co ostatní říkají,
neboť jsou to jen stíny na tvém obraze,
co melodie stínů nám zahrají.
Hrají znělku života o věčné odvaze
vlečené na nitce osudů.

A znějí jako okamžiky,
na které nelze zapomenout.
Jak slova věčné romantiky,
Láskou věčně zabarvenou.

Naivní, hloupou, ale přece jen věčnou
pohádku o princi, co hnal se za svou slečnou.
Neměnil, nepřál si změnit,
avšak věřil, že najde
a že nedá se skolit.

Tak bojoval až ke stěstí došel,
k lásce svého života,
o kterou na začátku příběru přišel.

...

Tak už zapomeň na vše zlé, co se stalo.