Káně

Tmou světlo tu září,
jako by žháři
v dálce stáli.
Zvuk nočního ticha,
hrdost i pýcha
v ohni vzplály.

Sníh zasypal stráně
a vyhládlé káně
po nebi krouží.
Na zamrzlé pláni,
pak hlavu svou sklání,
touha ho souží.

Touha najíti zvíře,
co zalezlé v díře
se klepe zimou.
A sílu svou skrývá,
souhlasně kývá
však cestou jde jinou.