NIKDO TĚ NESLYŠÍ
Nevolníci na dlani
usrkávají poslední zbytky
božího rozmaru
stvoření člověka jak absurdní přání
jako hledat klid mezi smítky
už tak vydrobeného štěstí s příchutí durmanu
když našeptává ti vítr
a směje se ti nebe v popraskaném rámu
to zátiší na zdi ve stínu perutí
pohlcuje den co promítl
démonovu tlamu
síra tma s příchutí
děsivého přeludu
a v útržcích vlastního světa křičíš
ale nikdo tě neslyší
a možná ani nechce
a tak pláčou stíny tvých mrtvých přání
co jsou uvězněny
a vyvrženy na věčnost nekončících muk
protože v řetazech
je tvůj strach chrání
aby to znásilnění
vlastním hněvem
co jako zvuk
pohlcený příbojem prázdnoty
rozbíjí se o skály
už tak nahromaděného smutku
nad ztrátou vlastní identity.
Přečteno 339x
Tipy 7
Poslední tipující: Loveless, Psavec, Aťan, Petbab
Komentáře (3)
Komentujících (3)