Druhé já...

Šel kolem člověk,
snad chápat Tě chtěl,
pofoukal bolístku,
kterou jsi měl.

Byl sladkou nadějí
v Tvůj smutný čas -
- kouzla se stávají,
řekl sis zas.

Otevřel duši Tvou
milými gesty,
dal jsi mu důvěru,
pocítil štěstí.

Znovu Ti narostla
vysněná křídla,
vznášel ses vysoko -
- i já Tě shlídla.

Však dlouhé nebylo
nabyté štěstí,
kouzlo se ztratilo,
zatínáš pěsti.

Zmizel zas kamsi
a nechal Tě stát
uprostřed cesty
ten, kdo Tě měl rád.

Zas lížeš si rány
a nevíš, jak dál,
vracíš se na cestu,
kdes prve stál.

Snad potká Tě další,
kdo pofouká bolístku
a pár krásných chvil
zas bude Ti nablízku...