Jsi...

Někdy jsi blízko - na dosah,
vzápětí mizíš zcela,
pak dotknout se Tě nemůžu,
i kdybych třeba chtěla.

Jsi pro mě stále záhadou,
chováš se ke mně chladně,
se svojí maskou kamennou
zvládáš to všechno snadně.

O nic mi nejde - neměj strach,
nešílím ze svých hříchů,
jenom o Tobě přemýšlím,
sama se sebou, v tichu.

Netíží mě snad žádná zášť,
nepřetínám si žíly,
uvnitř mě hřeje Tvoje zář,
dodává mi kus síly.

Jsi tajná část mého hříšného já,
příjemná víc než maličko,
jsi přítel, na němž ráda mám
právě to jeho sluníčko.

Jsi pro mě věčnou otázkou
v té mojí cestě za láskou...