Anotace: Včera večer před devátou... Schikaneder by ten mystický zážitek namaloval líp, než já ho umím popsat.
ZNAMENÍ
co asi nám chtěl sdělit?
napadá mě poté
kdy dochází mi
že byl to on
návrat z Malvazinek
čerstvými stopami
na čisťounkém sněhu
pod lampami
chvátáme k Bertramce
vtom měsíční zář
mě nutí zdvihnout oči
nebeský lampión
mezi mraky v zvláštním rozestupu
světelný rám ve tvaru kříže
měsíc jím proplouvá
vzápětí mizí
zůstává jen stín
dalšího kříže v kříži
průzorem opony
pod oblohou
shlíží sám ukřižovaný
v typickém nachýlení
neklame mě zrak
vidíme ho oba
než se mraky spojí
co mělo to být
snad pozdrav
připomínka
možná inspirace
kdysi u Raveny
jsem cítil jeho přítomnost
ve staré bazilice
všemi póry těla
koupal jsem tenkrát svou duši
v očistné lázni
dosud mně neznámé
laskavé přízně
teď v přízračné noci
se nechal uzřít
dvěma osamělým chodcům
ve vánici
při lunárním svitu
na znamení čeho?
je třeba ptát se?
hledat odpověď?
nestačí snad vědomí
že životu je lépe
s láskou
vírou
nadějí?
Praha, 5.1.2015
https://www.youtube.com/watch?v=bV1dfg3goUo
...tady každé "vysvětlení"to všechno niterné,co v té chvíli něčeho
neobvyklého,překvapivého,nečekaného člověk zažívá,ten po....cit...utlumuje,dusí,zabíjí.
Jen tak to nechat působit,nechat vrůstat dovnitř a uchovat ten okamžik pro
chvíle příští.....Možná to bylo vy.....světlení.....vnímavá duše
si to ponese dál,na co to rozebírat....Ji.P.S.A rozlije se blažený pocit
v srdci mém a má mysl je na okamžik někde jinde....a je mi tak krásně....
to si uchovám a vzpomenu si na to,bude li potřeba...
05.01.2015 20:56:02 | jitoush
Vnímáme to, Jitko, velmi podobně – to je ale překvapení, viď...? ;-))
Ale trochu tedy ještě rozvedu. Ač jsem velmi skeptický k různým paranormálním jevům, zároveň mě mystika silně přitahuje, ale nesnažím se rozkládat ji na atomy, proč taky. Ovšem třeba u té Raveny jsem si naprosto jist tím, co jsem cítil, aniž bych to uměl dobře popsat. Tam prostě ta jiná duchovní energie byla přítomna a bylo to něco, co si s sebou už ponesu celý život, na ten jakýsi slastný a všeobjímající vnitřní klid, v němž se má mysl nádherně rozpouštěla, se nedá zapomenout. Ten včerejší zážitek byl spíš takový fascinující obraz vytvořený celou tou momentální souhrou přírodních sil, ale v tu chvíli jsem se stal součástí opět něčeho, co mě přesahuje (přírody) a ten blažený pocit z toho mám i teď, když se k tomu vracím... :-) A odehrálo se to vlastně kousek od Blaženky :-D - to je vyhlášená restaurace nad Bertramkou, kam chodívá i Gott, protože tam blízko bydlí. Já tudy ale jen procházel :-))
05.01.2015 21:30:04 | Amonasr
....blažený pocit u Blaženky....no není to hezké/úsměv/?....i když....
já přece vím......vnímavá duše básníka to krásně zachytila pro sebe
i pro nás.....Je fajn,když ve chvílích života,kdy je mu ouzko,může
šáhnout do přihrádky tam někde uvnitř a znovu v sobě vyvolat ten pocit
všepřesahující blaženosti,nechá se jí zalít a ouzkost se zcvrkává a
zmenšuje a mizí a je hned lépe.......Ji.
05.01.2015 21:45:12 | jitoush
Návrat...čerstvými stopami...na čisťounkém sněhu...do čistého...domů...úsměv.z
05.01.2015 18:45:18 | zdenka
vždycky je lepší něčemu věřit
než se nechat jen tak semlít životem...
05.01.2015 17:26:44 | básněnka
Taky si to myslím :-) Někdy kvůli tomu věřím, i když intuitivně vím, že bych neměl. Ale ani když se pak spálím, nelituju – co by to byl za život nikdy nikomu a ničemu nevěřit... ;-)
05.01.2015 19:21:43 | Amonasr
...cožpak může existovat něco nevysvětlitelného?...:-)))
05.01.2015 15:16:24 | Jort
Vysvětlit se dá všechno, ale často je to blbě... :-D
05.01.2015 15:43:46 | Amonasr
...ty nebudeš vědec...:-)
05.01.2015 15:56:46 | Jort
Vědec sice nejsem, ale vím, že opravdoví vědci vědí, že nevědí. Ale těch opravdových moc není - ti ostatní si myslí, že vědí a přitom nevědí, že nevědí, takže ani nevědí, že nejsou opravdoví, čímž se za opravdové prohlašují. Ti opravdoví to nedělají, takže jsou nezajímaví pro média a skoro nikdo tak o nich neví... ;-)) Ale tohle všechno jsem si teď jen vymyslel, ve skutečnosti o tom nic nevím :-D
05.01.2015 16:23:16 | Amonasr
...krásná a mocná je příroda...jsem ateista,díkybohu...a znamení se mystickými stávají až v naší mysli...tak mají pro nás smysl ;-)
05.01.2015 14:00:41 | bogen
Tenoučké je, bogene, rozhraní mezi ateistou Tvého typu a věřícím mého typu - je-li vůbec nějaké. Bude možná spíš jen v užití jiných pojmů pro totéž. Ani teď bych to nevyjádřil jinak, než Ty... :-D
05.01.2015 14:09:40 | Amonasr
Však on dobře ví co dělá a kterým očím se může takhle předvést.
Jsem moc ráda, že to potkalo právě vás - a že jste to dokázali vnímat, Ty dokonce popsat a podělit se, děkuju za to.
05.01.2015 13:37:31 | Pamína
je... láska, víra, naděje - to je totiž začátek ke všemu... a k tomu ještě ty malé zázraky... a také dívat se, vidět je a vnímat...
05.01.2015 13:31:24 | zelená víla
Krásný zážitek. Je jedno, co v něm člověk vidí, nebo jak si ho vysvětlí. Důležité je, že si v takových chvílích uvědomí, že je kolem něho něco, co ho přesahuje, ale neodděluje. Přijde na to, že je součástí něčeho úžasného. :O)
05.01.2015 12:11:57 | Tichá meluzína
Vyjádřila jsi to krásně a výstižně, Blanko :-) Mně uklidnilo, že snad netrpím na přeludy, to, že přítel, ač je přesvědčený ateista (a zůstal jím i nadále), viděl totéž, co já :-D
05.01.2015 13:13:34 | Amonasr