Až spolkne nás noc
Až spolkne nás noc
Až spolkne nás noc
a smáčí tvá rosa,
až nebudem moc,
že zlomí se osa
pátého kola
Velkého vozu,
pak teprv zvolám:
Nač vlastnit rozum?!
Až zhltne nás proud
potoků z polí
a budem plout
řekou, co bolí,
pak teprv zažhnu
od svíce louč,
ať spatřím v blažnu,
kdo je můj kouč.
Až pozře nás zem,
v prach přejde troud,
vložíme sen
do rodných hroud…
Až spadne klec,
kde duší ráj,
pak zvoláš přec:
Dál se mnou hraj!
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Se nedivím, když tu máš v rodném listě stotrojku. Žiju na louce, ty se ale letos nesekaj, protože již uschly. Příští rok se asi přestěhuju někam, kde kosa tolik nechodí.
03.09.2018 00:36:54 | Špáďa
Až zhltne nás proud a pozře noc, nebudem volat o pomoc? :-)
Nechme pak rozum někde plout, láska je láska, žádnej bloud...:-)
29.08.2018 08:39:26 | básněnka
Rozum se bytostem prolezlým city
zpravidla vrací až nad rány,
usínaj k životu, čeká den lítý,
po něm zas touhou jsou nadrány.
29.08.2018 16:45:22 | Špáďa