Svatí

Sama broukáš si sonátu,
za oponou z brokátu,
modrošedou.
Nebem s křídly od ptáků,
mořem starých letáků
neprojedou.

Svou vlečku barvy papíru,
máš střiženou na míru,
z oblaků.
Mým srdcem do tvých žil,
světla proud vyrazil
a zázraků.

Obrazy černých zdí
a rtuťových kaluží,
se brzy ztratí.
Já mám křídla spečená,
tys krásná a svlečená,
ne, nejsme svatí.