Ó ty, pohádková říše,
jak to děláš,
že dotýkáš se hvězd
a vzápětí líbáš
zemi svými perutěmi?
Jaktože v jednu chvíli
zurčíš peřejemi
jinak klidné vody potoka
a následně vznášíš se
coby dravec nad obilnými klasy
sotva pučícího jara?
Pozoruji tě v tvém zastavení
těsně před rozpukem
tvé proměnlivé síly
střetů deště a kapek duhy
a říkám si, jak krásná jsi.