KRÁSA

Milá Vivien, díky za Tvé sdílení. Prve jsem toho napsal více, ale říkal jsem si, že Tě nesmím tolik zahlcovat. Nyní tedy pošlu druhou půlku.
Od včera jsme v Krkonoších. Takto krásné počasí tady nepamatuji. Slunce silně svítí do tmavé zeleně, která vytváří temné stíny, takže vše je velmi kontrastní. Jsem nastydlý, mám v sobě nepokoj, jak to zde se synem zvládnu (za chvilku tu zůstaneme sami). Nesmím být nestřídmý a nějak se uštvat (to ale platí asi pro celý život).

Zde je další část úvahy. Ta Tvá o dobru, jednoduchosti, kráse a asi i čistotě se mi moc líbila.
Měj krásný den.

Takže naše ruce (a nejen ony) dodělávají svět, který je stále krásnější, což je tak naplánováno od počátku. To je hlavní linie. Pak jsou zde další, podružné.

Jedna z nich je ta, že při procházení těžkými zkouškami se mi svět dočasně moc krásný nejeví. I když se daří, tak bych měl vědět, že mé nahlížení toho, jaký je ve skutečnosti svět, je velmi omezené.

Další z nich je ta o nahlížení ošklivých věcí jako krásných. To je velmi složité. Západní přístup je takový, že si všímá ošklivých věcí, snaží se pomoci s opravováním ošklivostí svých i těch co mají bližní a bere to jako naplnění života, jako ono dodělávání světa.

V Indii mají karmu. Když má někdo problém, tak mu s ním schválně nepomáhají, aby mohl svým utrpením odčiňovat prohřešky svých minulých životů. Nejspíš ve spojitosti s tím se snaží nahlížet i na velká lidská neštěstí jako na něco, co tak má být. Halík o tom říká to, že přirozenost západního člověka je taková, že se tomuto z velké míry nemůže naučit ani kdyby chtěla.

Je zde ale ještě jeden aspekt západního vnímání. Ten říká, že nemáme oddělovat zrno od plev (krásné od ošklivého). To má udělat Stvořitel až na konci času, aby s býlím nevytrhal i pšenici. Do toho mohu nechat vstoupit Junga, který mluví o stínu jako o něčem, co máme integrovat. Pokud se nám to podaří, tak nás to posílí. Jung nebere stín jako něco jen špatného. Spíš je to něco starého, z čeho jsme vyšli, co je naší identitou, co se ale nedokázalo přizpůsobit přítomnému. Tím, že stín přijmeme, tak nás přestane zlobit. Pokud jej budeme vytěsňovat, bude nás stále více zaměstnávat.

V bibli není jen podobenství o pšenici a o pleveli. Je tam i o kmeni a ratolestech. Tam se dozvídáme, že ač do nás bylo zaseto to zlé, tak přesto můžeme být napojeni na kmen, na původního Stvořitele, který nás může od zlého léčit, čistit. Toto už je hodně křesťanské. Třeba to při neděli tolik nevadí. Jsem ale přesvědčen, že projevy západu nelze od křesťanství oddělit.

14.06.2021 11:30:21 | Kaj

Dobrý večer Kaji, tedy rozvinuls úvahu široce, protože do takové hloubky ve své mysli ohledně krásy nezacházím, budu reagovat stručněji. Jsem možná ze šťastné planety, protože i když občas v mém žití není vše "krásné", svět mi stále připadá jako krásné misto k žití a neměnila bych. A co se týká jeho tvárnosti mýma rukama, mám za to, že jsem k planetě v úctě a poděkování a chovám k ní neskutečný obdiv. Myslím, že pokud by lidstvo více rukou laskavých, složitosti úvah by netřeba. Přeji ti pěkný večer a ještě jednou velmi děkuji za tvé zastavení.

14.06.2021 21:01:56 | Vivien