tichá pošta

přišla jsi za mnou ojíněná

plná radosti   zářila jsi

na slovo skoupá   vonící barvitostí

 

hleděly jsme na sebe 

oběma nám spolu bylo krásně

v té chvíli            v onom okamžiku

na rozcestí  než jsme se znovu rozešly

než každá z nás zaujala své pevné místo

 

ještě chvíli jsme se společně  

               rozplývaly

nad zázrakem pospolitosti živého a neživého

každá ze svého světa 

                                přišly jsme se obdarovat

 

uprostřed onoho zázraku zazpíval ptáček nemohl se rozletět

 

seděl na desce stolu

malíř mu zapomněl namalovat křídla

jeho píseň se vznesla

 

linula se pokojem       domem     otevřeným oknem

ojíněná         nad ojíněným  městem