Boží muka II
Boží muka II
Svatozář z kokošky na pleši mého stáří
Slunce mi vyžírá poslední zbytky sil
Proud řeky s prachem z kamene se sváří
O kousek místa kde kvete rozrazil
Tisíckrát míjený kus země mě svírá
Drtí mi srdce na štěrk bolesti
Nedojdu ač jsem chtěl ke kamennému kříži
Na pleši trní jen v duši samý šrám
Všechny mé stopy v uzlíčku mě tíží
Krom lásky již tu navždy zanechám
Z krajiny hnojené poslední chvílí mužství
V stařeckých slzách navždy odkulhám
15.6.2023
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Jane Kacíři, jedna z nejhlouběji v mém nitru zavrtaných básní...
má ohromnou sílu jak v tématu tak v jeho podání - na "papíře" tak i hlasem
někdy se opravdu divím, co pár slov dokáže...a že se najde někdo, kdo je umí takhle poskládat...svou duší, svými zkušenostmi, touhami, obavami.
skvělé dílo...nechť teplo blaženého hřeje Tvojí hruď, m
29.02.2024 19:26:48 | mapato
Děkuji. Taková chvála samozřejmě potěší a zahřeje. V tomto případě obzvlášť, protože jsem se opravdu urputně snažil vypsat takové nějaké všechno. Všechno, co se mnou stále je...
06.03.2024 08:20:27 | Jan Kacíř
Je zvláštní, kdysi mi nevadilo a ten řádek slunce mi vyžírá poslední zbytky sil je přesný. Je smutná.
28.06.2023 16:58:14 | Philogyny
Myslel jsem, že už žádnou další nenapíšu. tak jsem se tak trochu snažil. Snad i říci vše, co jsem chtěl. Moc děkuji za čtení.
12.07.2023 10:46:00 | Jan Kacíř
Krajina ženy je vždycky něčím krásná, jenom hlupci jsou někdy slepí. Moc se mi líbí kokoška pastuší tobolka. Zastavuje krvácení, že. I v přeneseném slova smyslu. Já to tam vidím...a tak hezký den přeji.
12.07.2023 13:40:32 | Philogyny
Tato báseň ve mně zanechala tedy intenzivní dojem... Skvělé..
16.06.2023 20:35:18 | Peregrini