Jak zmizet ze scény a
Jak zmizet ze scény a
konečně
na větvích mrtvých stromů zrají jablka
jabloně pláčou smutkem po krásnějších časech
a nebe je plné ostrouhaných hvězd
a tam v dálce někde v bahnitém zoraném poli stojí moje tělo
a neví kudy kam
jsem prach v kostech těch které jsem miloval a mám strach
že nikdy už nebudu víc
rozvodněné řeky již brzy ukryjí mé bláznovství
v těch těžkých mračnech se ztrácí sebejistota horkých dnů
mokré chodníky
trávníky
popelníky
cigarety
otevřené dveře do domu
kam se teď už může chodit
mě nelákají
jsem jako byt ve kterém nikdo bydlet nechce
nebo nepotřebuje
jsem jako dým z popela kroutím se kolem a stoupám vzhůru
osamocen
nespěchám
ke hvězdám
jsou ukryté v poločase mezi létem a tlustou zimou
a já tady prostě už přes to všechno dávno nejsem
nikdy jsem tady nebyl
jenom moje tělo
budí zdání že k vám patřím
jsem dávno pryč
ve své hlavě jsem konečně pryč
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
V poločase mezi
létem
a létem.
Žiješ.
Nepochopen
tímto světem.
V poločase
rozpadu
nadcházejícího
podzimu
...umře Láska...
***
-na zimu-
Je nádherná. P.S. jabka miluju.
14.09.2024 22:45:04 | Veru
...no nevim, ale mám hodně silný pocit, že ti to furt myslí... Radime, co s tím citátem: Myslím, tedy jsem??? Zahodit? Potvrdit???... fakt nevim...pomoz mi s tím:-)*
14.09.2024 18:40:07 | cappuccinogirl
Mně přijde, že už jsme se zbláznili úplně všichni :-) Nebo jsme nebyli normální nikdy? Kdož ví.
14.09.2024 17:05:41 | terezkys
nebe je plné ostrouhaných hvězd
to se mi líbí
to představa je vhodná na počest
vlastnímu příběhu, co k prostoru by přibit
byl a v těžkých mračnech snění
by chodily ho číst ty ostrouhané zbytky bez třpytění :)
14.09.2024 14:35:43 | šuměnka