࿓
Po každé zimě zesílí
pláňka kvetoucí v ruinách.
A zbořené zdi...
svět zmizelých, svět odvátého
zapomenutého
toužení
...zas plné života
jinak bzučivého, vonícího
sluncem a bouřemi; života krve
co se jen málo stará o strach zítřka
a proudí tepe v průsvitnost křídel
jedinou myšlenkou tká...
věčnost.
Někdy to trvá věčnost než to pomíjivé pohltí věčnost.
Tvoje poezie mi opravdu chyběla, Son.
Jsi jeden z pilířů Literu, k vůli kterému mám důvod se vracet
24.01.2025 18:45:51 | Jiří I.Zahradník
... a zas přijde jaro, se vším, co k němu patří; dík za tohle připomenutí... jo a ta pláňka- špička, fakt...
21.01.2025 20:54:17 | mr.avenec