ty na mě sestupuješ
z vitráží
já se pak lačně
a odhodlaně
dávám do života
mé světlo, má lásko
nikdo nemá ani zdání
za každým dobrým slovem,
za každým pousmáním
ty jediný
jen před tebou se skláním
mažu si popelem tváře
tobě rozžínám svíce
a zbylým voskem
lepím křídla
pro pozemský let
Přidala jsem si tuto Tvou báseň k mým oblíbeným, je něčím zvláštní, křehká a zároveň z ní tryská velká síla... děkuji, milá nehledaná...
04.03.2025 20:34:35 | Helen Mum
Báseň je tak oslovující, že mne přiměla rozkliknout si i anotaci... a moc díky za ni... ...domov můj - tak z tohohle bych udělala snad i novou hymnu, pro mne jistě...rezonuje ve mně - H.H i ty*
01.03.2025 13:27:06 | cappuccinogirl
.....Naplněná až po okraj......Ji.
28.02.2025 20:58:15 | jitoush
někdy to tak a je potřeba odebírat, odpouštět, vracet :) děkuji za zastavení
01.03.2025 21:02:52 | nehledaná
křídla pro let se vždycky hodí
když tě přestane bavit, plavit se lodí :)*
**
dnes jsem zrovna psala báseň o vitrážích
jsem jimi fascinovaná a rozhodnutá, jít někam na kurz :)*
28.02.2025 18:55:48 | šuměnka