Proměna

Láska a nenávist
jako by byly sestry,
jedna plná záště,
ve druhé kvete štěstí.

Cítila jsem jeho vůni
je to už pár let,
pak však Tvoje pravda
trochu změnila mi svět.

I přes moje oči
strachem zavřené,
vnímala jsem city
žalem zastřené.

Kolik sobectví
Tvá slova skrývala,
pod tíhou na hrudi
jsem sotva dýchala.

Však láska kvetla dál
i ve vyprahlé duši,
Ty's zastavit chtěl srdce
co pro Tebe jen buší.

Už dávno nepřemýšlím
nad Tvojí krutostí,
když moje ideály
bral jsi mi s radostí.

Kde hranice je
mezi "moc" a "málo"..?
Co všechno ještě skousnout,
aby to za to stálo..?

Co udělá dlouhá bolest
s lidskou duší..?
Jak moc otupí ji
snad nikdo netuší.

Ani Ty to nevíš,
a že jsem stejná jsi si jist,
však místo lásky
k Tobě zůstala jen nenávist.