U okna

Jsem doma u okna, zvědavě vyhlížím ven,
vidím vše šedivé, jak přesmutný to den.
Máme už únor, kdepak se zapomněl sníh?
Chybí mi smích dětí, co jezdí na saních.

Děti mají prázdniny, ale prázdná je ulice,
jenom někdo přeběhne a spěchá velice.
Není žádný důvod v tom šedivu přebývat,
ale je pátek, musíme se s nákupy zabývat.

I já musím své nákupy na víkend obstarat,
čerstvé pečivo, maso a zeleninu na salát.
Potom ještě z uzeniny něco na zub koupit,
za málo peněz, hodně zboží a - neprohloupit.

Odcházím od okna, do kabátu se oblékám,
obouvám si boty,“jdu na nákup“ halekám.
Popadnu tašku na kolečkách a ven vyrážím,
snad s náladou nakupovat, tu šeď vyvážím.

A hele, teď už venku není tak šedivá nálada,
v tom se vidím poskočit a padám na záda.
Zatracený obrubník, hned se rychle zvedám,
Nikdo můj pád neviděl, ani bouli nemám.

Zase jsem na nohách, rozhlížím se kolem sebe,
mizí šeď, vykouklo sluníčko, modré je nebe.
To příroda mě nakopla a pak ještě pofoukala,
abych se prej probrala s láskou mě ponoukala.

Z toho plyne poučení, že nesmíš se šedi podávat,
po každém temnu přijde rozednění
nemusíš hned nadávat :-)