Sníh

Přes noc vše pokryl bílý plášť
zářivých jisker sněhu.
Jako by tímto zmizela z lidí zášť,
srdce poznala něhu...

Moje kroky vykreslují
v bělosti temné obrázky,
však krásu jeho nezmenšují
jak odpovědi v otázky.

Ne, to není pravda,
mě ráno v sedm hodin
kouká jenom brada
zpod pěřiny-se budím.

A tak křičím na bráchu,
že ještě nechci vstávat
/už měl by míti strachu
-vidět ho nechce dávat/

Jen se na mě hloupě směje
"Vždyť přece padá sníh!",
nejdřív nevím, co se děje,
a pak chce aby ztich'.

Já nesnáším sníh!!!