kopcům...
kopcům...
pozoruji vrcholky
z obnažené žuly
jak hlavy spících obrů
stojících v zemi
starších
než kolonie i indiáni
a ledovcové morény
v duchu vidím
jak se kolem nich
vzedmula půda
a pohřbila je
v předvěkém spánku
možná se jednoho dne probudí
poškrábou se
na kamenném temeni
a obrátí celou zem
vzhůru nohami
aby pozvedli
podzemní svět
jehož skrytá existence
probíhá příliš pomalu na to
než aby ji někdo živý
mohl zaznamenat
z obnažené žuly
jak hlavy spících obrů
stojících v zemi
starších
než kolonie i indiáni
a ledovcové morény
v duchu vidím
jak se kolem nich
vzedmula půda
a pohřbila je
v předvěkém spánku
možná se jednoho dne probudí
poškrábou se
na kamenném temeni
a obrátí celou zem
vzhůru nohami
aby pozvedli
podzemní svět
jehož skrytá existence
probíhá příliš pomalu na to
než aby ji někdo živý
mohl zaznamenat
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Já vídám draky, dinosaury a pravěké ryby. V Tatrách i tváře pastýřů. A taky ráda poslouchám jejich šeptání. V rumunských Karpatech jsem potkala upíra. Zvláštní setkání. Díval se na mě očima hor a přes tvář měl krvavý pruh. On byl Karpaty. Na pohled mladý a krásný a přitom starší než kam jen domyslím a právě tak nebezpečný. "Nenech se ukolébat a dej si pozor!" Sděloval beze slov. Jsem ráda, že si dokážu pamatovat, i když proti horám je to jen zlomek, plivnutí do ničeho...
16.01.2018 00:07:44 | Tichá meluzína
...mám je ráda, kopce, jsou jako výzva, nahoru to jde, dolů hůř, vždycky mne pak bolí nohy, to asi z té krásy, co je pode mnou...líbí se mi, moc.
15.01.2018 19:30:00 | Philogyny1