Tváři v tvář (d.5)

Po jaru zas vyhlížím

tvé siluety

z přístavu vyplouvám

na výlety

 

plánuji i bloudím

ve vzpomínkových mapách

stavím záchytné body

vyčpělý zápach historie

 

místa naše už mám

jako hladový příliv se vracím

očekávám první nesmělé krůčky

jen obracím směr kurzu zpátky

 

ve snech tě objímám

cítím tvou blízkost

den zakokrhá

akutní úzkost pomalu rozdýchávám

 

dnes nebo příště

budeme zas spolu stát

tváři v tvář

zahoří to v nás...

 

zanechala jsi mi stopu

radostí tep bubnuje

vyrostl i úsměv na rtu

hravá fantazie pracuje

 

 

dozrání chce čas

jemně koketuješ

oční kontakt mi nevěnuješ

provokuješ a zapaluješ žár

 

posíláš mě pryč

jsem zmatený

nejsou ženy někdy kouzelné

mávám rameny

 

 

v hlavě obrázek mi svítí

uvnitř příjemně hřeje

pocity se tříští

letí obláčky naděje

 

teď nebo nikdy

humorem rozesmějí 

prolomím ledy

zasadím semínka hlouběji

 

 

důvěru mi dáváš

křivky roztancuješ 

něžně je hladím

v ničem neprotestuješ

 

nevím ...

co ti sluší víc

plavovláska nebo bruneta

to ví jen měsíc a kometa