stmívá se do našich dnů
šepotem tišším než včera zdál se
pro ono neslyšné vřavě světa
skláním se spolu s tebou
snítko vřesu ( ty pod tíhou rosy )
nikomu nelze nést
než co života běh uchystá
stmívá se do sednice
na zápraží stále ještě stopy chladnou
stín se stínem se objímají
neslyšně a tiše na viděnou