AŽ SE TI ROZDÁM

Až jednou
opomenu, kým jsem kdysi byla,
až jednou
ztratím pocit, že jsi ve mně žila,
až jednou
v pochroumané mysli najdu klíč,
nímž ztevřu svět svůj uvnitř
a odejmu ten kýč...

Praskne každé žebro
pod nátlakem kombinaček,
pro vědecké dobro,
za pomoci dalších hraček
vyňato jádro, na talíř dáno,
bez cukru v černé kávě ráno.

Kožený ubrus s motivem Heartagramu,
v slánce sůl že slz - tisíc miligramů.
V sklenici moči - dvě deci strachu,
v injekci dávka slin, lajna snů v prachu.
V kalíšku na vejce čerstvý plod s hleny,
snídaně - základ dne, pestřejší menü.

Až se ti rozdám jednou něk,
prokaž mi laskavost, úctu, vděk...
Sněz mne a vypij, utři si koutky,
vdechni mne, šlehni si - nač jen tvé choutky.

Dej kosti psovi, zakopej zbytky,
zasej tam Mary Jane, vyplevel kytky.
S křížem se nestavěj, nesepiš větu.
Na ruce prostředník - vztyč pozdrav můj světu.

Náhrobek líháčem popiš frázemi,
sebevrahů hymnu pusť - však oni se spokojí...
Jsem socha svobody, jenom, že pod zemí.
Až se ti rozdám, pak spočnu v pokoji.